Další pokračování koloběžkových putování s Kájou po stopách loňského výletu do Vídně. Nový nápad je dát 4 hlavní města za 4 dny...

Bohužel na rozdíl od loňska, letos nás počasí zdecimovalo. Už první den byl poněkud zimomřivý, takže nezbývalo než se již za Neveklovem zahřát v místní hospůdce. Nicméně následné bloudění vyřešil místní občan, který nám po oznámení, že jedeme do Budapešti, neomylně ukázal rukou doprava.

První den jsme zakončili v Nové Bystřici, kde se k nám připojil Jarda Novák. Odtáhl nás na louku plnou krav. Probuzení s kravou žvejkající mi nad obličejem trávu, bylo dosti okouzlující.

Dále cesta vedla opět pohraničím, ale letos na rakouské straně. Do dějin vešla Jardova hláška: „Někdy je lepší být tam, kde můžete, než nebýt tam, kde nemusíte...,“ se kterou se Jarda poroučel kamsi. My jsme pak s Kájou sjeli dolů k Dunaji a nekonečnými rovinami si to šinuli k Vídni. Následovala dunajská koupel a kopa tupláků na místním beerfestu. To nám vehnalo do žil optimismus a jali jsme se navštívit Prátr a místní atrakce. K noci jsme se uložili v Prátru kdesi za plotem minigolfového hřiště v betonovém výklenku, který nás tak tak chránil před všudypřítomným deštěm.

Ráno nebylo rozhodně moudřejší večera. Tupláky, déšť a zima udělaly své. Pokračovali jsme dále kolem Dunaje směr Blava, ale stezka byla místy kamenitá a po osmém defektu nám začala docházet trpělivost. K tomu mi poněkud oteklo koleno a Bůh ví, co ještě.

V Blavě už byla průtrž mračen nekonečná. Navíc jsme zjistili, že do Budapešti asi nevede žádná cesta. Jen ta hlavní. Po zralé úvaze jsme šli do hospody a pak na vlak směr Praha. Nakonec z toho byly tři hlavní města za tři dny, ale akce moc pěkná :)

Komplet fotogalerie zde: http://ultimaleadr.rajce.idnes.cz/2005_-_4_hlavni_mesta_za_4_dny/

Původní text:

4 capitals in 4 days Ve čtvrtek 15.9,2005 se vydala na cestu dlouho očekávaná expedice Honzy Vláška, Káji Cvalína a Jardy Nováka z Prahy do Budapešti s cílem navštívit za 4 dny 4 hlavní města 4 evropských státu. Město první - Praha

Je čtvrtek 10:00 a my stojíme s Kájou na Opatově s matičkou Prahou za zády a plánovanými 600km před sebou. Naposledy se ohlížíme a vláčným kopem začínáme ukrajovat první kilometry dnešní etapy s cílem v Nové Bystřici. Začátek cesty dobře známe z loňské expedice Praha - Vídeň pod 24hodin, takže se z pražské aglomerace vymotáváme snadno a posázavím svištíme s radostí v srdci. Kousek před Prčicemi nás překvapuje déšť, a tak bereme za vděk bezva obchůdku charakteru socialistického, kde místní vesničané usrkují z lahváčů Lahváč a radí nám jak nejlépe se do Pešti dostati. Abychom objevili nepoznané nemíříme z Prčic do Tábora, ale severněji na sudoměřice a Choustník - tato varianta nás nakonec stojí avíc jen 5km, což v celkovém součtu prakticky nic neznamená. Podobně jako loni jsme se setměním v Jindřichově Hradci, až na to že letos se stmívá o dvě hodinky dříve. Míjíme naší oblíbenou hospodu (ostatně jako všechny naše oblíbené hospody po cestě) a za absolutního temna svištíme do Nové Bystřice. To málem stojí Káju život, když nepozorně jedoucí řidič se pokusí v protisměru předjíždět netuše, že protijedoucí borec z Plzně má na tachometru padesát. Vše ale nakonec dobře dopadne a my jsme po 170km ve 20:45 v Nové Bystřici, kde po chvilce hlednání nacházíme vyhovující pohostinství a zasedáme za stůl. Jarda Novák přijíždí v devět z Budějic, v nohách má kilo a hostí se s námi pivem Gambrinus. Únava nás však přemáhá neskor, a tak brzy vyhledáváme bezva spací místo na louce za elektrickým drátem. Poklidnou noc ruší jen kravská vizita ve dvě v noci a běžící stádo buvolů v půl sedmé ráno...

Město druhé - Vídeň ... vzbuzeni buvoly tedy vstáváme brzy a přes Landštejn míříme bezva sjezdy do Slavonic, kde se hodinku cpeme mléčnými výrobky, abychom měli dostatek síly na překročení lajny. To se děje následně za velkého pozdvižení celníků, češi tvrdí, že tudy ještě nikdy nikdo do koloběžce neprojel, rakušáci nás častují svým "...Ohhh, Grosse Roller...", my se jen smějeme, neb německy neumíme ani zblo a ujíždíme tedy směr jihovýchod. Nečekaně nám fouká do zad a vynikajícími asfalty evropské kvality cesta utíká jak život. Po asi 70km nás opouští Jarda, neb ho tíží povinnosti životní a my zůstáváme s Kájou opět sami. Nevzpomínám si momentálně na nic konkrétního z cesty, snad jen že Kája furt říkal jak je krásně a já mu odpovídal ať počká, že nás to ještě zbičuje - což se nakonec také stalo, ale nepředbíhejme. Ve Stockerau za přispění domácích atletek nalézáme Donauer Weg a kolem již nic nás nemůže zastavit od dnešního dobytí Vídně - dnes opět 170km. Zde jsme kousíček před sedmou, koupeme se v Dunaji a následně jdeme do města, kde shodou okolností potkáváme pivní festival. Následují dva tupláčky a už si to v rozjařené náladě míříme do Prátru, kde zkoušíme ty nejhrůznější atrakce, které se pokoušejí nám žaludky naruby obrátit. To se jim však nedaří a my po půlnoci s prvním kapkami deště uleháme kdesi v parku na krytý beton k minigolfovému hřišti...

Město třetí - Bratislava ... probuzení je ukrutné. Nějak nás bolí hlava a hlavně pekelně prší. Po instalaci blatníku se pokoušíme vymotat z Vídně, což nás stojí několikero mnoho fyzických i psychických sil. Nic se však nevyrovná tomu, co přinesou další okamžiky. Do Bratislavy vede deprimující zlostezka nepříliš asfaltového charakteru. Jsme neustále bičováni deštěm, mě bolí koleno opravdu ukrutně a když už počtvrté dnes pícháme (rozuměj kolečko) vybuchuje nám hlava. Bratislavu ale nakonec dobýváme okolo 13:30, celník se vozí na koloběžce, ale ani se tomu moc nesmějeme. U benzínové pumpy v Blavě dospíváme k finálnímu rozhodnutí, že končíme a to z následujících důvodů:
a) bolí mě koleno tak, že mi asi upadne
b) došly nám všechny duše a lepítka
c) furt prší
d) do Budapešti nevede žádná silnice


Bod dé byl bodem nejdůležitějším, neb jsme zjistili, že bychom museli jet jedině po státních silnicích s pekelnym provozem, od čehož nás po cestě zrazovalo několikero slováků cyklistů. Mňo, ani nám to moc nevadí, že končíme. Jdeme do bezva picošky a pijeme svařáky a baštíme halušky a bůh ví co ještě. 16:50 už jsme ve vlaku, kde punkově schováváme kolobky pod sedadla a sami v kupéčku si to valíme do Prahy... Mise tedy byla ukončena za stavu 3 Capitals in 3 Days, ale i tak to byla legrace jako ostatně vždy. Příště prej pojedeme do Berlína, tak to sem teda na to zvědavej:)