Ultima leaDr. a pseudo Ultima člen Kája Cvalín se vydali na sklonku června na strastiplnou pouť do Vídně, kterou chtěli původně zvládnout pod magických 24 hodin. Bohužel se však leaDr.ovi postavily do cesty státnice právnické, a tak mohli oba borci vyrazit až poté, co byl leaDr. nemilosrdně vyhozen panem profesorem Paulíčkem z místnosti zkoušející.
Ve 14:00 tak oba borci vyrazili po cyklostezce Praha - Vídeň směr Tábor a Jindřichův Hradec. Krásnými panoramaty přes Sázavu a Prčice urazili oba borci prvních 100km do Tábora za 4 hodiny a v 18:00 byli schopni nakoupit proviant na další strastiplné putování na táborském náměstí. Směr Jindřichův Hradec byl nabrán v zápětí, ale honička s časem nabyla aktuálnosti, neb se pomalu začínalo stmívat. Lehce po osmé se setměním jsme dosáhli Jindřichova Hradce a nakonec i vytouženého piva a klobásy ve spojení se sledováním čtvrtfinále ME jsme se dočkali. Beckham nedal penaltu. Slečna za výčepem nám bohužel nebyl schopna poradit, kde najít vhodnou louku na spaní, takže jsme v 22:30 vyrazili směr Nová Bystřice, abychom zalehli na bezva placu u rybníka pod širák. Ráno se okolo 7. budíme do chladného deštěm hrozícího dne. Jedeme dál po vlhlé silnici směr Nová Bystřice, kam dospíváme stále ještě za ranního kuropění. Pěkné slečny nám nalévají čerstvého mléka a koblížků v cukrošce na náměstí, ve stejné, kde jsme svačili sezonu předchozí při cestě na Balaton. Dál pokračujeme ve stopách Back to the Rootssměr Albeř, Landštejn a Slavonice. Zde přesvědčujeme několikero domorodců o vhodnosti koloběhu pro jejich zdraví. Kája dofukuje kolo, fotíme se a pokračujeme stále ve stopách expedice 2003 k Dyji. Tentokráte však ne na Bítova ale na Vranov. LeaDr.a trápí potíže s vazivem podkoleníma šlachou achilovou, ale na Vranově jsme okolo poledního a sytíme se známou žlutou limčou a smažáčkem. Dál směr Znojmo je to trošku trápení a to nemluvě o cestě ze Znojma na lajnu , trochu nám poprchává, leaDr. zapomíná mapu v kiosku a peníze vyměněné nemáme. Nakonec jsme ale na lajně v 17:30, do Vídně daleko, ale počasí se časí. Sil už není mnoho, ale Rakouskem se ženeme rychlostí větru, nejdrříve k tajemné kouli na kopci a pak už jen k Dunaji a směr Vídeň. Po strastiplné občasném bloudění dosahujeme Vídně akorát se setměním ve 21:30.
Celou trasu tak urážíme za 30,5h i se spánkem bez spánku by tp bylo asi 22 hodin, takže mise v podstatě splněna.
Výkon je to veliký, ale ještě není vyhráno, jedeme do centra, kde je Dunajský festival, pekelná kalba do které se svou výbavou jaksi nehodíme. Takže nakonec zaléháme u velikýho vysílače v parku a spíme jak špalci. Ráno snídáme pod štefansdomem, či jak se to jmenuje, projíždíje památky, které všechny vypadají stejně a pak jdeme na vlaka svištíme do Brna, kde nás ještě dnes čeká MČR v dlouhym závodě na Masarykově okruhu.. ZDá se, že akce 4 hlavní města pod 4 dny by v sezoně 2005 nemusela být pouze výmyslem, ale splněnou skutečností.