Mise k Balatonu byla inspirována loňským tripem do Benátek. Naši chlapci od nás mnohého o té posvátné pouti vyslechli a chtěli jediné, prožít podobný osud s námi.

Ve složení leaDr., Rapsík, Větev, Lišák a Pepa Vinduška jsme vyrazili opět z Třeboně do neznáma.

Tato mise však, na rozdíl od té loňské, nebyla úspěšná. Putování podél česko-rakouské hranice probíhalo za tropických teplot, ve kterých zemdléval Větev a jeho rohypnolové dávky časem pozbývaly účinnosti.

První den jsme prorazili Chlumem u Třeboně, kde nás na lajně opustil Pepa. V Bystřici už mančaft vypadal zdecimovaně a Vašek začal přebíjet únavu nekonečnými dávkami zmrzliny. Výlet na Landštějn byl pro Vencu nutností, ale poslal nás do ještě větších sraček. Nakonec jsme ale překročili moravský kámen a po sto kilometrech se setměním usnuli na břehu přehrady Bítov uprostřed prázdninové vřavy – spát se tedy moc nedalo.

Následujícího dne tropy nekončily a nekonečné roviny moravské nás decimovaly kilák po kiláku. Kam až paměť sahá, nic si nepamatuji. Pouze na konci dne Vaška, jak hnán touhou vykoupat se na koupáku v Mikulově, řve na Větev: „Větev šlapej, poď, poď, dokážeš to!“ což Větev moc nechápe a spíš ho to vytáčí k nepříčetnosti. Scéna vrcholí v Mikulově, když jsme u koupáku pět minut po zavíračce. To Vašek mrští vší silou helmou o zem a řve na chudáka plavčíka: „MY SEM JEDEM AŽ Z BÍTOVA!!!!“ Noc je zlá, tropická a plná psů a mravenců.

Decimace týmu následující den zažívá vrcholu, protože dochází peníze:) Nakonec to balíme v Břeclavi, tedy cca v půli cesty, sedáme na vlak a jedem domů ...

Na dlouhých deset let jsme se poté oprostili od týmových putování, i když jsme pořád brebentili o tom, že někam vyrazíme. V roce 2013 jsme nakonec skutečně vyrazili. Do Francie. Ale to je už jiná povídačka...

Původní text:

pátek 2.7.2004 se náš veleslavný team ve složení leaDr., Ultimo, Vašek, Větev a Pepa Vinduška sešel v 11:45 na Hlaváku aby se vydal na pouť strastiplnou k Balatonskému jezeru. Výchozím bodem byl po loňských zkušenostech leaDr.ův statek v Hrachovištích nedaleko Třeboně, kam se naši borci sjeli vlakem. V 15:20 vystupujeme z vlaku a valíme na statek, kde nás vítá místní posádka baštíme štrůdla, balíme, instalujeme bágly a čekáme na ve 20:30 přijíždějících 20 piv a deset buřtů. Fajrujeme táborák a je pohoda. Větev vypráví o svejch smažících akcích, každej dáme asi 5 pivek a svištíme na kutě, ráno se vstává brzy.
Slunečný den do nás vlévá spousty sil, okolo osmé jsme už na cestě směr Chlum, Slavonice a dál na mMoravu. Ve Chlumu doplňujeme provianth a poprvé překračujeme čáru, cestu si krátíme Rakouskem. Chvíli po té nás opouští Pepa, který v zápětí ilegálně překračuje hranici, což ho mimo posměchu strážců hranice stojí 200kč. My jedeme dál pekelnými kopci pře Austrii a zpět do Čr se vracíme v Nové Bystřici, Váša je lehce v krizi, přeci jen zima nejni. V Bystřici baštíme zmrzlinu a v zápětí valíme dál, na Moravu. Jako bonus si dáváme výjezd na Landštejn, kde zasedáme v bezva hospodě, Větev asi s pěti ibáčema totálně na mrdky, ale s chutí bojovníka. . Z LAndštejna už to není daleko do Slavonic, kde se nedáváme zlákat do podsvětí, ale pivku neodoláme. Cíál cesty je zřejmý - Bítov. Tam přijíždíme po dlouhé peklo cestě na dně sil se setměním. Voda je ale zelená. Přesto se však koupeme a jdeme na picošku podivnoua v zápětí spát, přeci jen to bylo 100km.
Přestože nás v noci budí Záviš, vstáváme brzy, dáváme koblihy a vydáváme se dál, vzhůru do kopce směr Znojmo. Cesta je to pekelně dlouhá a nezáživná a zejména dál směrem na Mikulov, kde Vašek vytyčuje dnešní cil, protože je tam prej bájo koupačka. Žene tedy Vašek Větev silou plnou do Mikulova na plavečák, ale přijíždíme v 19:10, tj. o 10 minut pozdějc než jsme měli. Umělec nezvládá emocionálně vypjatou situaci a se slovy my sem jedem až z Bítova ty vole..." mrští svou helmou o asfalt Mikulovský. Na plavečák se přesto nedobudeme, a tak se koupeme v blízkém rybníku za dohledu místního gaje a pak v nedaleké vesniččce baštíme bájo baštu v motorestu. Dnes to bylo zas 100km.
Den třetí je bohužel dnem posledním, dojíždíme na lajnu do Břeclavi a polovina teamu je nemocná, druhá polovina nemá peníze a leaDr. dál sám nejede. Tedy jede, ale vlakem a dom. Není však třeba truchlit, opět jsme dokázali světu, že duch veliký v nás hřímá!!!