Jak bylo předpovězeno na jaře, tak se i stalo na konci léta. Ultimátní družina v Plzni svedla poslední bitvu, prohnala se plzeňskými ulicemi a svět byl rozválcován.

Ozdobou šampionátu se stalo trio Kulka, Pelc, Odvárka, které dohromady pozbíralo v řádu desítky medailí. Již páteční kriterium mělo být jasně zlaté. Jarda s Kulkysem se však rozhodli v poslední zatáčce zaklepat na vrata místního hospodáře, aby se zeptali, kudy vede cesta. To Alpo Kuusisto, skvělý orientační běžec, nemá s hledáním tratě problémy a nakonec obhájil titul z německé St. Wendelu, čemuž nezabránilo ani Pelcíkovo stehno na druhém místě.

Kluci se z této šlamastiky ovšem sebrali a pro svoji vlast, tedy Ultimu, vybojovali historicky první majstršaftový titul ze štafety, a to stylem start – cíl, tedy válec. Ukrutné souboje ultimátní čtveřice probíhaly rovněž na chvostu pole, kde bratří Odvárkové s Hansem Christianem ve veteránském závodě rozválcovali Míru Kasíka.

Pavla bohužel nevystoupila ze svého stínu a předem prohraný závod skutečně prohrála.

Nabito bylo rovněž na sobotní špurty, ale nebylo nám přáno pověstného štěstíčka. Do semifinále se prodrala hned čtyřka borců ve žlutočerveném, což z osmi činí polovinu. Famozně zajel válec Láďa, Jarda, Pelcík a Kulkys. Po Pelcíkově defektu, Jardově podklouznutí a Láďově marném finiši s šišohlavem však do finále proklouzl pouze Michal, který chtěl zlato nebo nic. Famóznímu komentátorovi panu Liškovi pak nezbylo v poslední zatáčce než konstatovat, že Kulkys padá a pro zlato si jede Immonen. Ultima nebrala medaili ze sprintu po dlouhých osmi letech, což se jevilo jako zklamání. Mělo však být lépe.

Pavla ze svého stínu tentokrát vystoupila a brala bronz.

Sobotní problémy vbyly vodou na žlutočervený mlýn. Ultimátní válec opanoval čelo závodu, kde paběrkovali závodníci s dlouhodobě podprůměrnou výkonností, Kadlec a Kuusisto. Pelc, Odvárka a Kulka si hráli se závodem přesně tak, jak je kdysi naučil pan Liška nástupy Petra Kmenta v oblíbené společenské hře Peloton. Nebylo by však soucitné závod zcela ovládnout, tudíž se Jarda rozhodl přenechat alespoň bronz Markovi Kadlecovi, to aby si k přilbici mohl z bronzu ulít alespoň hrot na oštěp. Kulkysův válec na tanku bral nakonec titul mistra světa – v těsném závěsu za tankem se do cíle vřítil bejček.

Pavla vystoupila ze svého stínu a brala opět bronz. Navíc lze konstatovat, že pan Pelc vyhrál rovněž celkové pořadí Eurocupu, čímž rozválcoval svět ještě jednou v teritoriu Evropské unie.

Inu, co dodat. Koloběh je sport tvrdý, plný dřiny a nekonečné píle. Ultimě trvalo patnáct let, než se z provinčního týmu paběrkujícího v domácí soutěži na chvostu pole vypracovala na největší světový koloběžkový mančaft, který nejen že nemá ve světě konkurenci, ale ani ji nikdy mít nebude. Bylo to patnáct let nekonečné mravenčí práce. Neznali jsme nic než trénink. V dobách, kdy naši vrstevníci chodili po diskotékách a za děvčaty, náš tým tvrdě pracoval na objemech a eliminaci laktátu. V okamžicích, kdy soupeři slavili své úspěchy, náš tým již dávno spal, aby načerpal síly na dobu, kdy přijde jeho čas. Pokud mechanici a lékaři ostatních týmů pracovali, naši dřeli více. Nekonečné noci strávené v tunelech testujíce aerodynamiku, tisíce hodin v laboratořích za účelem zdokonalení našich těl. To vše nakonec přineslo ovoce. Po dlouhých patnácti letech.

Nezbývá než poděkovat celému mančaftu a realizačnímu týmu za pevnou vůli a odhodlání v letech nejtěžších a za neskutečný výkon, který o tomto víkendu předvedl. Žlutá a červená definitivně vládnou světu.

Závěrem tedy považuji za vhodné pozvat všechny na finální zakončení sezony na šumavský Zadov, kde ve dnech 10.-12.10.2014 bude odstartován další patnáctiletý cyklus dějin Ultimy. Zveme samozřejmě i všechny soupeře, kterým dovolíme nakouknout pod pokličku ultimátního úspěchu, do kuchyně našich biomechaniků a dílen našich testérů.

Přátelé, nezbývá než se těšit na dalších 15 let tvrdé dřiny v koloběžkovém pelotonu. Je mi ctí, s vámi spolupracovat.

„Buďme svorni! Žlutá je barva naše. Nevyzraďme nic, co víme! Mlčenlivost chrání nás.“

Ke stažení